2. liga
„Chci, aby mé zdraví bylo opět stoprocentní a já se bavil hokejbalem jako dříve,“ sní dukelský Roland Baxa
Jak jsme Vás již informovali na facebookových stránkách, regionální web prošel proměnou a novou etapu odstartujeme rozhovorem s ústeckým forvardem s extraligovými zkušenostmi Rolandem Baxou přezdívaným “Rony“. Vyzpovídali jsme ho, jaké byly jeho začátky, jaké jsou jeho hokejbalové cíle.
Taková úvodní otázka - jaké jsou Vaše začátky s hokejbalem? Kdo Vás k němu přivedl?
K hokejbalu jsem se dostal přes mého otce, který ho hrával. Elba hrála tehdy extraligu a musela mít i mládežnické družstvo. Udělal se nábor a mohlo se hrát. Tenkrát jsme hráli proti klukům, kteří byli o několik let starší, ale jsou to krásné vzpomínky.
Co vás na hokejbalu nejvíce baví?
Na hokejbalu je několik hezkých věcí. To, že to je nejpodobnější sport hokeji mluví za vše. Měl jsem často štěstí na výbornou partu v týmu. Vždy jsem se těšil na tréninky, výjezdy a zápasy, že se zas s kluky uvidím.
Máte nějaký vzor? Ať už z NHL nebo z české scény?
Celý život jsem obdivoval finské hokejisty. Mým celoživotním vzorem byl Teemu Selanne, který už ukončil svou kariéru před několika lety.
Jak byste sám sebe jako hráče charakterizoval? Jste spíše bojovný běhavý typ, či se považujete za střelce a myšlenkáře v lajně?
Radši bych aby mě charakterizoval někdo jiný než já (smích). Ale kdybych musel, tak bych se asi označil za střelce. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří naběhají stovky kilometrů za zápas. Spíš jsem byl vždy na konci akce.
Máte nějaký sen, čeho byste chtěl v hokejbale určitě dosáhnout?
Momentálně mam pouze jeden sen. Už to bude skoro rok, co mám potíže s koleny a už pomalu ztrácím víru, že to bude jako dříve. Takže bych si strašně přál, aby zdraví bylo opět stoprocentní a já se mohl bavit hokejbalem jako dříve. V současné chvíli hrají v Dukle všichni moji nejbližší kamarádi a je strašně těžké poslouchat, když se sejdeme někde u limonády o víkendu, jak se kluci těší na zápas a já se nemohu zapojit.
Momentálně působíte v druholigové Dukle. Dal jste si s týmem letos nějaké předsevzetí do nové sezóny?
Strašně bych si přál s kluky vyhrát ten vytoužený titul, který mi utekl už třikrát ve finále. Ale je to složité. Liga se vyrovnává a je tu minimálně čtveřice týmů, které se podle mě o prvenství poperou. Z mého pohledu máme letos nejsilnější mužstvo, jaké kdy Dukla měla, tak to třeba klapne.
Kdybyste nehrál hokejbal, jaký jiný sport by vás naplňoval?
To je těžká otázka. Je spousta pěkných sportů. Odmala jsem hrál hokej a ještě před problémy s koleny jsem si ho chodil zahrát s partou učitelů, hodně mě baví i fotbal nebo badminton.
Zabrousíme trošku do minulosti, pamatujete si na svůj první zápas?
Ano, pamatuji si to přesně. Byl to zápas v Mostě proti Oseku. Podařilo se nám vyhrát 5:4. Byl to neskutečný zážitek. Měli jsme jen tepláky a červené dresy jen s čísly. Kluci z Oseku byli o tři hlavy větší a o 4 roky starší. Rád na to vzpomínám.
Na jaký moment ze své hokejbalové kariéry rád vzpomínáte?
Jednoznačně to bude extraligový titul z mladšího dorostu. Tenkrát jsme byli tým, který hrál společně už od mladších žáků a to se projevilo v závěrečném play-off. ve čtvrtfinále i finále jsme byli krůček od vypadnutí, ale po každé jsme to dokázali otočit a nakonec jsme slavili se skvělou partou titul.
Něco z osobního života - víme o Vás, že jste vyučený magistr a učíte děti na základní škole. Neplánoval jste někdy tuto práci s dětmi zkombinovat s trénováním mladých hokejbalových nadějí?
Je pravda, že otázka trénování mě několikrát napadla i mi byla nabídnuta. Ale nemám asi povahu na to trénovat. Pár zápasů jsem si zkusil v roli trenéra na lavičce Dukly, ale nemám srdce na to říct někomu, že nehraje nebo nepůjde na přesilovku (smích). V práci mám na starosti autistickou třídu a to je už samo o sobě psychicky náročné.
Co jiného dělá Roland Baxa mimo hokejbalu? Jaké jsou Vaše koníčky?
Krom práce si rád zajdu do bazénu, přesněji do páry nebo sauny. Rád se sejdu s kamarády u dobrého nealkoholického nápoje a popovídáme si např. o poezii.
