Samuel Hampl obleká tři dresy různých hokejbalových kvalit

Dvacetiletý Hampl se na severu Čech rozrůstá. Obleká dres 2. ligy, Regionální ligy, ale i Extraligy. Trénuje mládežníky v Děčíně a hokejbalu věnuje dost času. Mimo sportu je jeho jasným cílem dodělat vysokou školu v Praze a chce se také probojovat do stabilního základu Extraligy.

Samueli, ještě před nějakou dobou jste na hokejbalové scéně nebyl tolik znám, ale za poslední měsíce se Vaše jméno skloňuje hned v několika týmech. Jak jste si našel cestu k našemu sportu?

Vždy o víkendech jsme u nás na dvoře hrávali se sousedy ,,minihokejbal´´ na popraskaném betonu tak 4,5 na 10 metrů s tenisákem na branky z plastových trubek, byla to zábava. Právě soused se mě tehdy zeptal, zda bych například nechtěl zkusit tehdejší Děčínskou hokejbalovou ligu. Odmítl jsem s tím, že tam nikoho neznám a mám toho dost okolo hokeje. Ovšem když přišel konec sezony, tak jsem začal přemýšlet o tom, proč to nezkusit. Dostal jsem kontakt na jednu z velkých osobností na Děčínsku a tou byl Tonda Doubrava. Jednou jsem si s nimi zahrál v Děčíně ještě na starém hřišti, a pak jsem v létě zúčastnil Orlík cupu. To byla moje první zkušenost, ale tehdy jsem se do toho víc nezapojil. Další rok jsem šel znovu na Orlík a později jsem se dostal ke slovu s Péťou Hukem, který mi nabídl místo mezi B&W Děčín, kde jsem si však první zápasy užil až po Covidové pauze.

Jako hráč působíte ve dvou týmech na dost odlišných kvalitativních úrovních. Pociťujete vy sám nějaké rozdíly a připravujete se na každý zápas jinak?

Napadají mě tři myšlenky. Krom áčka občas hraji i za Elbu B a v tomto je každá soutěž jiná. Extraliga je rychlá, silová a máte na vše méně času, prostě to, co od ní očekáváte. 2.liga je ještě rychlá, ovšem máte na vše podstatně více času a je zde i spousta zkušených hráčů, kteří dokáží týmu poradit a zároveň jej udržet na uzdě, momentálně mě napadá třeba Honza Plachý, se kterým jsem již minulý rok zahrál za bohužel rozpadlé Bazzy Děčín.

V Regionální lize bych řekl, že to je zápas od zápasu. Je zápas, který má skvělé tempo a končí vyrovnaným výsledkem, a někdy pak pro změnu vcelku jednostranný. Ale i v této soutěži je spousta hráčů, kteří mají bohatou minulost, mohl bych zmínit Jana Čalouna, Míru Růžičku a další desítku známých jmen.

Moje příprava krom rozcvičky zahrnuje poslech hudby, která mě nakopne, a pak si ji většinou zpívám celý zápas, až mi to leze na nervy (smích), jinak pár svých ,,rituálů´´mám, ostatně kdo ne.

Jak jste se vůbec dostal do extraligového hledáčku a věříte, že Vás uvidíme ve stabilních řadách ústecké Elby DDM?

Před začátkem letní přípravy mi přišla zpráva od Honzy Fedáka z Elby. Ptal se mě, jestli bych se nechtěl zkusit poprat o místo v kádru, načež jsem mu bez váhání odpověděl že ,,určitě ano!´´ Poslal jsem mu potřebné věci a během 2-3 týdnů jsem měl rozpis na letní přípravu. V tu dobu jsem ještě řešil vysokou školu a nebyl jsem si jistý, jak to celé bude a v tu chvíli mě uklidnil, ať trénuju a že se pak domluvíme, jak to bude dál. Nakonec jsme to dokázali všechno dát dohromady.

Druhá část je spíše otázka na trenéry… ale samozřejmě v to doufám. Máme zkušený kádr a mám se ještě od kluků hodně co učit, ale doufám že se postupně dostanu do stabilního základu.

Dá se říci, že své škvírky volného času rád vyplňujete za Black&White Děčín. Jsou pro letošek nějaké ambice nebo to necháváte náhodě, jak se říká jenom na vyprdění?

B&W je moje srdeční záležitost, bez nich bych u hokejbalu pravděpodobně dlouho nevydržel. Myslím, že jsme si s klukama žádné velké ambice nedávali. Hrajeme to, protože nás to baví, ale je pravdou, že tuhle sezonu se nám hodně daří a náš herní projev se zvedl. Jasně, všichni vidíme tabulku a v našem případě se s tím dá ještě zamíchat, ale že bychom měli nějaké taktické porady a nějak to hrotili? To se říci nedá…

A co parta? Je něco, co má každá z nich svého a naopak, co mají všechny party společného?

Všechny tři party mají společnou jednu důležitou věc. Všude panuje neskutečná pohoda, což se mi líbí a hodně rychle jsem si na ně zvykl. Jinak každá parta má i něco svého, například u B&W je to metr piva za významnější gólový zápis nebo basa, u Elby jsou to ,,pokuty´´ za rozhovory, články nebo fotky někde na webovkách (smích).

A teď naopak velkým skokem k nejmenším. Vy jste i trenér, který pomáhá při rozvoji nové mládežnické základny v Děčíně. Jak tam se vede? Daří se dítka vlastně i díky zrekonstruovanému areálu čítat na desítky?

Bohužel ne. Máme krásný zrekonstruovaný areál a krom našeho hokejbalu také hřiště na fotbal/basket a skatepark. Chybí nám větší zázemí, což jsou kabiny apod. Jsou k dispozici dvě kabiny, ale na tom se opravdu nedá stavět dětská základna. Do budoucna by to vážně chtělo rozsáhlé rozšíření, a to i vzhledem k akcím, které se v létě pořádají, například Turnaj o pohár města Děčín. V Děčíně je, tak jako jinde, velká sportovní konkurence. Největší z nich je pro nás basketbal, hokej a v posledních letech stále zlepšující se florbal.

Vy sám jste celé mládí trávil na ledě. Chodíte se ještě někam sklouznout nebo už jste to v tomto směru pověsil na hřebík?

Nene, po ledě se proháním stále, jen méně než dříve. Na vysoké škole jsem zkoušel try-out do hlavního týmu UK Hockey Prague, ale úplně mi to nevyšlo, takže jsem se po té připojil k týmu druhé lékařské fakulty. Jednak z důvodu, že Fakulta tělesné výchovy nemá svůj tým a také proto, že tam bylo pár kluků, které znám z minulých let.

Musím říci, že mě ten tým překvapil. Například, když se hrálo derby proti 3. lékařské fakultě? To byl neskutečný hukot! Přišel na nás plný Eden, a ta atmosféra byla parádní.

Same, a teď mimo sportovní rovinu… co byste nám o sobě přiblížil z osobního pohledu? Škola nebo co by jednou z Vás mohlo být, záliby, je nějaký Váš cíl nebo sen, kterého byste chtěl momentálně dosáhnout? A prozradil byste nám na sebe nějakou perličku, kterou bychom se na závěr tohoto čtení pobavili?

Studuji na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze. Krom sportů trávím čas s přáteli, jelikož na ně mám času opravdu málo, rád poznávám nové krajiny a v posledních měsících jsem si oblíbil podcasty. A když zrovna někde neběhám nebo se neučím, tak se podívám se třeba na nějaký ten film. Že bych měl konkrétní cíle, to se říci nedá. Když se nad tím zamyslím, tak asi je na místě dokončit studium, potom bych se určitě chtěl zlepšovat jako trenér, ale i samozřejmě jako hráč.

Jinak se mi často stává, že si něco na zápas zapomenu. Někdy chránič, někdy rukavice, teď naposledy to byly obě hokejky a taky kraťasy, když jsme byli s B&W v Chomutově. Naštěstí jsem měl hokejky v Ústí, takže když jsem si po cestě úplnou náhodou vzpomněl, že mi chybí docela podstatná věc, tak se ještě stihlo vrátit. Kraťasy mi půjčil spoluhráč, takže jsem přišel jen o rozcvičení, ovšem kluci mi tohle budou připomínat ještě dlouho.