Z fotbalu na hokejbal? I takové hráče jako je Kučera má ústecký celek ve svých řadách
Kapitán starších žáků ústecké Elby DDM David Kučera se rozpovídal o svých pocitech, jaké to je, když hraje o dvě kategorie výše. Jednou by si chtěl zahrát Extraligu mužů a podívat se také do reprezentace. Tento mladý útočník spolupracuje s mentálním koučem, který mu dává důležité a cenné rady.
Málokdy se stává, že noví hokejbaloví hráči přicházejí ze sportu bez hokejky, což je přesně váš případ. Hrál jste fotbal, jak jste se o hokejbalu dozvěděl?
Ještě když jsem chodil do školky, tak jsem hrával hokej za přípravku Slovanu. Později jsem přešel na fotbal, ale mamka si přála, abych ještě při něm zkusil dělat jeden sport. Zkusil jsem hokejbal, protože mě vždy lákaly sporty s hokejkou a u toho jsem již zůstal.
Na fotbal jste úplně zanevřel nebo ho stále hrajete, ale už v menším časovém rozpětí?
Ve fotbale stále pokračuji, ale už s ohledem na současné období jsem téměř rozhodnutý, že je to poslední sezona a budu se již věnovat na plno jen hokejbalu.
Hokejbal nehrajete tak dlouho a už jste nakoukl pod pokličku reprezentačních kempů, jaké to je?
Při první možnosti se zúčastnit kempu jsem byl až zaskočený, jaký je obrovský rozdíl oproti tréninkům u nás v Ústí. Ale jsem si vědom, že tréninky musí být uzpůsobeny počtu hráčů a úrovni, na které momentálně tým má. Beru to jako velkou zkušenost a jsem za ní nesmírně rád. Cítím na sobě, že mě to postupně posouvá a celkově mi to na ten sport mění pohled. Jsem rád za každou takovou příležitost a také se snažím, si z toho vždy i co nejvíce přenést do svého klubu.
Ve starších žácích Elby DDM nosíte na dresu kapitánské céčko, jak si této důvěry vážíte a co to pro vás znamená?
Hodně si toho vážím. Snažím se jít klukům příkladem a pomáhat jim po všem směrech. Snad jsem ještě nezklamal a doufám, že roli plním dobře.
Nějaké tréninky jste už absolvoval s juniory, v čem vidíte největší rozdíly napříč třemi kategoriemi?
Samozřejmě, že rozdíl je velký. Nejenom výkonnostní, ale i tempem a jak v každé kategorii kluci k tréninkům přistupují. Nejvíce mi dává juniorka a mám k tomu velký respekt. Hodně jsem se bál toho, že kluci na mne budou koukat skrz prsty a nechají mě v tom vykoupat. Ale naopak, je tam super parta a jde vidět, že kluci už mají mnohem více let za sebou. Mně osobně, jako nejmladšímu, pomáhají, poradí a tak… vzali mě do party a jsem jako jeden z nich. Prostě mi zvedají sebevědomí a vážím si toho, že s nimi mohu sdílet kabinu, zatrénovat si s nimi a pokaždé odcházet domů s čím dál lepším pocitem.
Co byste chtěl jednou dokázat, jaké máte hokejbalové cíle?
Je jasné, když trénujete s třemi kategoriemi a jezdíte na Repre, jaké jsou cíle. Chtěl bych si jednou zahrát Extraligu a zažít ten pocit, jaké to je, ji vyhrát. Odjet ze světového šampionátu s medailí na krku je také pocit k nezaplacení.
Na čem musíte zapracovat, kde vidíte své největší slabiny?
Podle mě největší slabostí je přehled ve hře a špatně vyhodnocuji některé situace. A samozřejmě nejsem ani slepý v tom, že bych měl rozhodně zlepšit rychlost při práci s hokejkou. Oproti juniorům hodně zaostávám a chtěl bych se jim čím dál víc přibližovat. Proto jsem rád za každý trénink navíc s juniorkou. A pak trochu musím srovnat hlavu, prý si málo věřím, ale už i na tom pracuji. Mám osobního mentálního kouče, ale jeho jméno prozrazovat nebudu. Co kdyby ho ulovil někdo jiný a já tak o takovou kapacitu přišel (smích).
Komu vděčíte za své sportovní úspěchy a kdo vás podporuje?
Rozhodně za to vděčím tátovi. Jak ve fotbale, tak i v hokejbale mě toho hodně moc naučil, i když to se mnou neměl a asi ještě stále nemá jednoduché. Podporuje mě celá rodina, jak sportovně, tak i finančně. A v neposlední řadě cítím velkou podporu od trenéra juniorky pana Fedáka.
Proslýchá se, že jste premiantem ve třídě, přemýšlel jste nad tím, kam vaše další školské kroky povedou?
V tomhle směru si nejsem zatím vůbec jistý. Ale čas na mě tlačí čím dál víc a za chvíli budu muset podávat přihlášky na střední školy. Zřejmě vyhraje nějaké obecné studium, jako například gymnázium. A čas ukáže, kam bych po maturitě mohl dále.
Jak vyplňujete zbylý volný čas, když nějaký máte a jak prožíváte tuto těžkou pandemickou dobu?
Většinu volného času trávím se svými kamarády a taky kamarádky. Ale převážně se co nejvíce snažím na sobě pracovat… chodím běhat, pravidelně cvičím a chodil jsem si i střílet na střelnici. Tuhle dobu musím nějak zvládat a užívat si, co nejvíc to jde. Je to dost těžké, ale musíme to vydržet a nějak přežít. Nevím o nikom, kdo by se netěšil zpátky na hřiště, ale zase hlavně ať jsme všichni zdraví.