Pavel Radimský se stará o komfort Vlčí smečky z Ústí nad Labem

Bývalý hráč a momentální kustod Vlčí smečky z Ústí nad Labem Pavel Radimský navštěvuje ústecký hokejbal a můžeme ho pravidelně vídat na zápasech, ať už se jedná o nejvyšší soutěže, ale i o ty nižší na úrovni regionální. Na jaké zápasy rád chodí a jak hodnotí posun hokejbalu v průběhu let?

Dá se říci, že patříte mezi nejvěrnější fanoušky hokejbalu v Ústí nad Labem, jaké zápasy si vybíráte, že navštívíte?

Navštěvuji hlavně Extraligu a 1. ligu, co se týče regionálních lig, tak tam si vybírám zápasy, u kterých se předpokládá, že budou vyrovnané a vyhrocené, ty mám obzvláště rád. (smích)

Jste součástí prvoligové Vlčí smečky, co je Vaší náplní práce v tomto týmu?

Tak to je úplně jednoduché, dělám tam kustoda, takže se snažím, aby měli kluci servis (svačinu, pití, dresy) atd. na úrovni, jak před, tak během zápasu, také se dokážu postarat o nějaké ty menší bolístky a tržné rány. Občas se dokonce přistihnu při tom, že během zápasu i trénuji (smích), za což se trenérům (Zdvořkovi a Fedymu) omlouvám, ale jsem hodně impulzivní.

Nemůžu se nezmínit i o Vaší hráčské kariéře, která byla spjata s týmy HBC Bohemia a HSÚ Motor-Orion. Máte nějakou nezapomenutelnou vzpomínku na tyto roky?

Určitě bych chtěl zmínit i kluby jako HBC Diablo, Pegas a hlavně klub, ke kterému jsem měl nejblíže a nejraději, a to Křídla Sovětů, kde hrála spousta kamarádů. Zážitků byla spousta, jeden dám, jednou jsme měli s Křídlama zápas, bohužel už si nepamatuji proti komu a nepřišel nám golman, tak jsem si tam šel stoupnout já a náš kapitán mi řekl před zápasem, že pokud vychytám nulu, tak mě postaví vedle hřiště sochu. No modlil se dlouho, první gól jsem dostal někdy v půlce třetí třetiny. (smích)

Hokejbal se dost za uplynulou dobu změnil, ať už se jedná o technické vymoženosti, ale hlavně hrací povrch. Co říkáte na plastový podklad oproti běžnému betonu, který v dobách Vaší hráčské kariéry naprosto dominoval?

Tak to stoprocentně hokejbal je dnes už úplně něco jiného než tehdá a nejen tím, že tenkrát se hrálo 4+1, prostě vším od oblečení přes rukavice, hokejky, chrániče, míček, prostě všechno. A co se týká povrchu, tak plast je super, ale jen pokud se nehraje na mokru nebo vlhku, to je pak sport, ve kterém jde o zdraví těch hráčů, a proto si myslím, že by se mělo dělat vše pro to, aby bylo co nejvíce hal, potažmo zastřešených hřišť. Myslím si, že tento sport si to zaslouží.

Nepohráváte si někdy s myšlenkou, že byste zase obul tenisky, vzal rukavice s hokejkou a šel si zahrát nějaký zápas?

Tak myšlenka byla už několikrát, ale tak nějak se obávám, že bych tam byl asi navíc, kor na tom našem letišti v Ústí nad Labem. (smích)

Máte nějaké sportovní ikony, kterých si vážíte a chodíte se na ně případně koukat?

Vyloženě jmenovitě zmiňovat nebudu, ale pro mě je ikona každý sportovec, který obětuje sportu čas a peníze, obzvláště u amatérského sportu, jakým hokejbal je.

Čemu se ve volném času věnujete, kromě navštěvování hokejbalových utkání?

Mám dvě dcery Káju (9) a Terku (11), takže se snažím trávit čas s nimi hlavně mimo sezónu. Terka je největším fanouškem Vlčí smečky, takže jezdí se mnou, do toho hraje basketbal za Slunetu, takže chodíme i na basket a když je čas, tak navštívíme i nějaké ty hokejové zápasy a já tedy ještě občas vyjedu zafandit klukům z Elby DDM. Od dětství miluji sport, takže se to u mě tak nějak celý život točí kolem sportu.